DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Chov arů

Ara  je pro chovatele velice atraktivní, avšak náklady na jeho pořízení a péči o něj jsou obrovské. Navíc patří mezi náročnější papoušky a je extrémně hlasitý a hlučný, což nejednoho chovatele odradí. Oblíbení jsou především pro jejich krásné zbarvení a také pro jejich vděčný přístup k majiteli a vysokou inteligenci, kterou tito ptáci projevují.

Chov ary vyžaduje dostatek prostoru, takže klec, pro jednoho aru musí být podle možností co největší. Platí pravidlo, že ara, by měl být schopný roztáhnout v kleci křídla, aniž by se dotýkal jejích stěn.  Čím je klec větší, tím samozřejmě lépe. Mříže klece by neměly mít rozestupy větší než 2,5cm a měly by být zhotoveny z odolného kovu. Neměly by obsahovat části z olova nebo zinku(jsou pro papoušky jedovaté), stejně tak jako by neměly být natřené barvou. Klec by neměla být umístěna přímo na podlaze a měla by být na dobře osvětleném a teplém místě. Všichni arové obecně jsou totiž náchylní na chlad. Pro zdraví jejich opeření je nutné kropení rozprašovačem s vlažnou vodou. Pokud je jim nabídnuta větší nádoba s vodou, rádi se sami koupou. Nejvhodnější umístění klece je na klidném místě, které není během dne příliš frekventované (jako např. chodba či schodiště), aby nebyl pták neustále stresován a vyrušován během odpočinku. Místo by však nemělo být ani úplně opuštěné, aby byl pták co nejčastěji v kontaktu se svým chovatelem. Pokud chováme ptáka jednotlivě, je vhodná místnost, ve které trávíme nejvíce času jako je např. pracovna. Naprosto nevhodná je kuchyně (výpary vznikající při vaření mohou ptákům škodit).

Náročnost jejich chovu spočívá především ve velké potřebě lásky a péče. Měli by s majiteli přicházet pravidelně do styku, přičemž je vhodné časté vypouštění z klece, což napomáhá jejich socializaci. Snadno přilnou ke svému majiteli, avšak poznávání cizích lidí je pro ně obtížnější a zabere více času. Pokud má pták na výběr mezi více rodinnými příslušníky, vybírá si sám svého oblíbence, ke kterému přilne velmi intenzivně a pokud je chován samostatně, při nepřítomnosti svého lidského druha velmi psychicky trpí a strádá. Ztráta takového člověka pro ně může být smrtelná a pokud přežijí postihuje je tato skutečnost po zbytek jejich života. Jelikož se tito ptáci v zajetí dožívají velmi vysokého věku, měl by se budoucí majitel zamyslet nejen nad svými finančními možnosti, ale především si ujasnit, zda bude mít možnost věnovat se ptákovi také v příštích letech. Pokud jsme více zaměstnáni a obáváme se, že by byl pták často sám, je vhodnější chovat je v páru či skupinkách ve voliérách. Pokud mají příležitost najít si ptačího partnera, nejsou na člověka natolik citově vázáni.

Arové jsou stejně jako všichni velcí papoušci a většina středních velice inteligentní tvorové. Jejich inteligenci je proto potřeba rozvíjet různými nabízenými činnostmi a poskytnout jim zábavu. Arové jsou přirozeně zvědaví a hraví. Potřebují spousty hraček ke zkoumání a okusování, které je vhodné často obměňovat. Nejvhodnější k okusování jsou dřevěné hračky, které zároveň zabraňují přerůstání jejich zobáků, ale ocení také různé barevné hračky z odolnějších plastů či akrylátu, které koupíme ve specializovaných prodejnách s potřebami pro zvířata. Oblíbí si také různé provazy, po kterých zdatně šplhají a věnují se jejich překusování, včetně zajímavých předmětů, které najdou v domácnosti. Zásobovat je musíme také čerstvými větvičkami. Arové, kterým není věnována dostatečná péče, často trpí poruchami chování jako například vytrháváním peří, mohou sami sebe zraňovat a v neposlední řadě je možné, že začnou trpět depresemi, které často vyústí v jejich agresivitu.

Stejně jako jiní papoušci jsou Arové nadáni schopností imitovat lidskou řeč a zvuky a naučit se různým slovům, která poté používají při daných příležitostech. Jsou například schopni říct si o oblíbený pamlsek, zdraví svého oblíbeného lidského druha při příchodu do místnosti a podobně. Je možné naučit je různým pokynům a trikům, které poté velice rádi předvádějí. Milují, když jsou svým lidským partnerem chváleni a odměňování. Učení se novým dovednostem je pro většinu papoušků zábavou, která zároveň rozvíjí jejich kognitivní schopnosti a upevňuje jejich vztah k člověku.

Pokud chceme chovat ary v páru ve venkovní voliéře, měli bychom jim připravit prostory o rozměrech 2,5 metru na výšku a na šířku. Minimální délka je 6,5 metrů, ale ideálních je 8 metrů. Bohatá výbava zelení je samozřejmostí. S výběrem vhodné budky pro hnízdění bývají obecně u arů problémy. Nejvhodnější je umístit do voliéry více budek o různých rozměrech na různá místa a nechat pár, aby si sám vybral. Jakmile začne Ara jednu budku navštěvovat, můžeme ostatní bez starostí z voliéry odstranit, protože je jisté, že i v příštích letech zahnízdí ve stejné. Doporučuje se vertikální budka o výšce od 80 cm do 100 cm, u které je vhodné namontovat z vnitřní strany pod vletový otvor pomocný žebřík z pletiva, aby ji mohli ptáci snadněji opouštět. Arové, však jsou schopni zahnízdit i v budce horizontální. Vletový otvor by měl mít průměr od 15cm do 30cm a kontrolní otvor u dna budky by měl být zhruba 10 cm až 15 cm velký. Umístění je individuální, ale kvůli možným teplotním problémům se nedoporučuje budku zavěšovat ihned pod strop voliéry, protože především v horkých letních měsících může hrozit přehřívání. Ve venkovní voliéře ara nasedne na snůšku nejčastěji během jara nebo léta. Ve vnitřních voliérách záleží na přizpůsobení teplotních podmínek, takže jsou schopni zahnízdit v jakémkoliv období. Během hnízdění bývají tito papoušci velice teritoriální a agresivní. Do kontrolního otvoru u budky bychom tedy měli mít přístup nejlépe z vnějšku voliéry. Na vajíčkách sedí samice 20 až 30 dní a mláďata opouštějí budku po zhruba 10 až 15 týdnech